Neznámá země leží ztracena uprostřed nekonečných hor severní Indočíny v končinách, kde život na zapadlých vesnicích má dosud rytmus minulosti.

Země zřídkakdy navštěvovaná, která teprve v několika posledních letech začíná lákat návštěvníky.

Laos je považován za jednu z nejzáhadnějších zemí v Asii, pro cestovatele velice lákavou Je to vnitrozemský stát, přes 70 procent jeho rozlohy zabírají hory a náhorní plošiny. Asi polovinu území pokrývají deštné pralesy, z velké části prvotní, nevykácené. V nich se ukrývají vesničky, jejichž obyvatelé mnohdy dosud nespatřili bílou tvář. Lidé jsou zde proslulí bezmeznou pohostinností, a tak odhodlaní cestovatelé, kteří se do laoských pralesů vypraví, budou uctěni polévkou s kousky masa, o nichž se jmohou jen domnívat, zda patřily nějakému lesnímu zvířeti nebo vesnické kryse.

Laos – obyvatelé a kultura

Kultura má většinou náboženský charakter, je prostoupena obrazem Buddhy a waty (chrámy, kláštery). Pro návštěvu chrámů a posvátných budov se předpokládá slušné oblečení a zouvají se boty. Tradičním uvítacím gestem jsou dlaně sepjaté před tváří nebo hrudníkem. Dotýkat se něčí hlavy, stejně tak jako ukazovat na někoho prstem nebo na Buddhův obraz je tabu.

Většina obyvatel žijících v nížinách vyznává hínajánový buddhismus, nazývaný též theravada. Mnoho laoských mužů se dočasně na několik týdnů stane mnichy. Po roce 1975 byl buddhismus zakázán ale v roce 1992 byl s několika úpravami přijat zpět. Mniši ale dostávají školení ze základů komunismu a nesmí prosazovat některé praktiky, třeba animistické uctívání duchů (phii) aj. Stejně jako třeba v Thajsku je i v Laosu lidový buddhismus promísen s mnoha takovými prvky animistmu. Mimo údolí řeky Mekong je phii kult obzvláště silný mezi kmenovými Thaji, žijícími ve vysoko položených říčních údolích. Horské kmeny především Hmong a Mien praktikují i animismus a uctívání předků.

Doprava v Laosu

V severním Laosu autobusy téměř neexistují. Místo nich dopravu obstarávají náklaďáky, či pick-upy, na jejichž korbu jsou proti sobě namontovány podélně dvě lavice, a nad nimi je vztyčena kovová konstrukce s nepromokavou plachtou. Toto vozidlo je schopno pojmout až 30 pasažérů a zastavuje na znamení. Ovšem i zde, do jediného prostoru na nohy, bývají umístěny plastové židličky nebo pytle s rýží na kterých je možno sedět. Určitě se vyplatí přijít včas před odjezdem a zajistit si určité pohodlí, než trpět několik hodin bez možnosti se opřít a natáhnout si nohy. Ve městech se používají jako taxi motocyklové tříkolky a o něco větší jumba.

Velmi využívaná doprava je říční. Po řekách se pohybují tzv.speed boaty a slow boaty. Kromě pravidelných linek, je možné si takovou loď najmout na jakkoliv dlouhou cestu. Speed boat je motorový mělký člun a v povinné výbavě pasažéra je vesta a helma. Tyto čluny vyrábějí hrozný hluk a většina lidí po zážitku z jízdy příště volí pomalejší slow boat. Speedboaty jsou navíc dost nebezpečné, protože jezdí až 80 km rychlostí a čas od času se rozsekají, což končí vážnými zraněními nebo smrtí. Ale na druhou stranu je zase jízda parádní adrenalinový zážitek. Železnice v Laosu nejsou.

Laos – co vidět a zažít

Mekong

Tato řeka by se s dala nazvat tepnou Laosu. Je nejenom tepnou dopravní, ale pro mnoho lidí i zásobárnou vody, potravy a úrodné půdy. Jeho cykly záplav a sucha jsou důležité pro zemědělství a především pro pěstování rýže. Je to jedna z nejdůležitějších řek Asie. Se svojí délkou 4 800km je dvanáctou nejdelší řekou světa a z hlediska objemu vody se dokonce řadí na desáté místo. Mekong také tvoří podstatnou část hranice mezi Thajskem a Laosem. Je splavný v délce několika stovek kilometrů a tak se nabízí jedna z možností, jak projet část Laosu.