Azurové kopule mešit, chladivě smaragdové bystřiny z horských ledovců, žár pouště, kupy melounů. Rozpálené písky, chlad úzkých uliček středověkých měst, horské masívy nad tetelícím se vzduchem. Nedozírné rozlohy pouští i nebetyčná pohostinnost Uzbeků. Srdce Asie se po sto letech temnoty pozvolna vynořuje ze stínu kožichu ruského medvěda. Svět pohádek tisíce a jedné noci opět ožívá. Města, kdysi překypující bohatstvím, mauzolea velkých dobyvatelů i učenců, dávná kolébka civilizací. Uzbekistán – křižovatka kultur, jenž stojí za návštěvu.
Historie Uzbekistánu
Uzbekistán byl součástí oblasti, kterou v 19. století pod svůj vliv získalo svou expanzivní politikou carské Rusko a která byla následně součástí jak nejprve carského Ruska, tak po té i porevolučního Sovětského svazu. V meziválečném období Sovětský svaz provedl reformu státoprávního uspořádání a revizi hranic státních celků na území centrální Asie, částečně podle národnostního klíče, částečně podle interních sovětských zájmů. V té době získal Uzbekistán hranice, tak jak je známe dnes. Uzbekistán se rozkládá v jedné z nejbohatších částí centrální Asie, položený mezi řekami Amudarja a Syrdarja, s většinovým uzbeckým a menšinovým tadžickým obyvatelstvem. 31. srpna 1991 Uzbekistán nadšeně vyhlásil svou nezávislost a 1. září vyhlásil svým národním svátkem. V důsledku nepokojů, které po osamostatnění propukly, z Uzbekistánu uprchly 2 miliony etnických Rusů.
Vodstvo Uzbekistánu
Další charakteristikou Uzbekistánu je silně nerovnoměrné rozložení řek. Zvlášť chudá je na ně rovinatá část. V rovinách ztrácejí řeky vodu na zavlažování, prosakováním a vypařováním, postupně vysychají a často končí slepým ústím. V horách je rozvětvená říční síť. Většina z řek má sněhovo-ledovcový zdroj s maximálními stavy v červnu. Jezera se nacházejí převážně v dolinách a deltách velkých řek a na okrajích zavlažovaných oáz. Celkem je na území Uzbekistánu 770 jezer, z nichž 500 náleží do povodí Amudarji a 270 do povodí Syrdarji.