Tajemná země, skrývající se ještě stále před okolním světem, země dávných bohatých říší, nedotčené uchvacující přírody a přežívajících folklórních tradic. Země miliónů pagod ze zlata, hor rubínů, ale i prostých chýší z palmových větví.

Desítky rozmanitých etnických skupin velice milých a přátelských obyvatel. Krajina nebetyčných hor i rozlehlých planin. Při posezení u sklenky pravého barmského čaje v některé z nesčetných čajoven se lze lehce přenést do dob dávno minulých, beze spěchu a současného shonu.

Myanmar je proti všem předsudkům a přes své vnitřní rozpory pro návštěvníky z ciziny oázou klidu, bezpečí a buddhistické tolerance.

NGWE SAUNG

Plážové letovisko Ngwe Saung se nachází na nejdelší pláži Myanmaru, která je tvořena bělavým jemným pískem a omývána hebkými vodami Andamanského moře. Letovisko je velmi poklidné, vhodné pro milovníky skutečného odpočinku a idylických chvil při sklence barmského čaje či něčeho ostřejšího na terase při západu slunce. V těchto chvilkách nelze nevzpomenout na slova Rudyarda Kiplinga: „Toto je Barma, jiná, než jakákoliv země, kterou znáte“. Podobně idylických míst již na světě není vskutku mnoho. Vychutnejte si tu pravou asijskou idylu, dokud ještě je.

Podnebí v Myanmaru

V Myanmaru panuje tropické podnebí s horkými vlhkými léty a teplými zimami. Střídají se tři období. Od února do května bývá nejtepleji a také srážky jsou minimální. Od května do října je monzunové období, vyznačující se velkými vedry, téměř denně však prší. Od října do února je chladněji. Zemí zhruba v její polovině prochází obratník Raka. Podnebí je převážně tropické, počasí ovlivňují monzunové větry přinášející buď vlhký nebo suchý vzduch. V Myanmě panují tři období – sucho a horko, vlhko a horko, sucho a méně horko. Nejdeštivější období je mezi květnem a zářím, největší horko bývá v dubnu, nejsušší bývá období mezi prosincem a březnem. V souvislosti s globálními změnami klimatu však i toto rozdělení přestává platit a může stát, že i na konci listopadu zažijete lijáky.

Myanmar – lidé a zvyky

Myanmar leží na křižovatce dvou velkých světových civilizací – Číny a Indie. Jeho kultura není typicky indická nebo čínská, ale je směsí obou těchto civilizačních kultur, obohacená rysy domorodého obyvatelstva.

Obyvatelé Myamny jsou velmi slušní a poctiví lidé, jejich povaha se zdá být v naprostém rozporu s brutální politikou vládnoucí vojenské junty. V zemi se prakticky nesetkáte s tím, že by někdo na někoho křičel, jako turisté se pravděpodobně vůbec nesetkáte s okrádáním.

Chování lidí do velké míry ovlivňuje buddhismus, pro téměř každého obyvatele země je náboženství nedílnou součástí života.

Díky naprosté izolaci celé země trvající po několik desetiletí a do značné míry přetrvávající dodnes se v Myanmě zachovalo mnoho zvyků, které v ostatních zemích jihovýchodní Asie téměř nebo úplně vymizely. Skoro všichni muži nosí tradiční sukni longyi (čti loundjí), ženy a děti si chrání tváře přírodním make-upem z prášku stromové kůry a rudé skvrny na chodnících a silnicích jsou výmluvným znamením o rozšíření zvyku žvýkání betelu.

Yangon a jiná velká města se však nezadržitelně mění a i zde potkáte mladé dívky v sukních těsně pod kolena nebo dokonce nad, tedy něco, co bylo ještě před dvěmi lety nevídané. Podobně se mění i chování lidí zejména v turistických oblastech, přestože naštěstí velmi pomalu.